Dlouhá léta jsme měli v sousedství naší zahrady skleník. Byl zhotoven z kovové konstrukce a vyplněn skutečným sklem, které uvnitř stavby udržovalo potřebné klima pro pěstování různých druhů zeleniny. Ve skleníku se dobře daří okurkám, paprikám, cuketám, rajčatům, dýním a dalším plodinám a vypěstujete-li si je doma bez chemických postřiků, máte k dispozici to nejlepší, co můžete mít. Skleník ze skla však také může přinášet určité problémy a ty právě považuji za klíčové v rozhodování při pořízení skleníku na zahradu, jestliže se mám rozhodnout mezi sklem a polykarbonátem.
Polykarbonát je lehčí. Polykarbonát je výrazně lehčí materiál v porovnání se sklem. To se pak může ve finále hodit třeba k tomu, že skleník postavíte na zahradní terasu s omezenou nosností. Skleník můžete umístit i do jedné z rovných ploch kaskádovitě členěné zahrady ve svahu, čímž příliš tuto kaskádu nezatížíte.
Rozbití skla. Když se vám rozbije sklo u skleníku, může to být pěkná patálie. Představte si, že se skleněná tabule vysype přímo ve skleníku a sklo se roztříští tak, že se objeví v okruhu dobrých pěti metrů kolem něj. Velmi drobné a nesmírně ostré úlomky pak mohou být ukryté v trávě a mohou se pak později někomu zabodnout do chodidla. Tomu bych rád zabránil zejména tehdy, kdy se na zahradě pohybují malé děti nebo domácí zvířata. Polykarbonát je v porovnání se sklem mnohem lépe odolný vůči rozbití a spíše se materiál ohne, než aby se rozpadl na tisíce drobných úlomků. Někde jsem četl, že polykarbonát dokáže čelit i krupobití, kdy padají kroupy do velikosti dvou centimetrů.
Elegantní vzhled. Polykarbonát na skleník mi připadá vzhledově atraktivnější. Vzhled skleníku je dle mého názoru také důležitý, nejen jeho funkčnost. Je to přece jen poměrně vysoká stavba, která může na zahradě vytvářet stěží přehlédnutelnou dominantu.